Červen 2004

Červen 2004

Svátek má: Ferdinand

30. 6.

Cinda dnes večer!
Po delší době se dnes večer opět sejdeme na Císařské louce. Původní termín (pátek), jenž i tak se těžko hledal, byl nakonec pro přílišnou zahlcenost lidmi, kteří zde poslední dobou s vervou oslavují takřka cokoli, změněn na dnešek a zdá se, že ku prospěchu věci, neboť účast přislíbilo daleko více Řevů než původně.

Keltská kytara v končící čajovně
V komorním prostředí smíchovské čajovny Měsíční kočka jsme si včera poslechli koncert dvou výborných kytaristů Michala Hromka a Jaroslava Nováka, kteří vystupují pod názvem Keltská kytara.
Keltská kytara - tak se jmenovala první deska Michala Hromka (doposud jich vydal sedm), která vzbudila obrovský zájem a například v Severní Americe jí prodalo přes sedmdesát tisíc kusů (!). Však tam také v roce 1997 převzal Hromek Zlatou desku, což je úspěch, o kterém se může všem našim popovým "stár" jen zdát.
Páteř večera tvořily Hromkovy adaptace melodií slepého irského loutnisty Toirdhealbhacha O'Cearbhalláina, jinak Turlougha Carolana alias O'Carolana z Nobberu (1670-1738), v jehož kompozičním přístupu se odrážel vkus šlechtických patronů, takže bardovy skladby vedle nepopiratelného gaelského dědictví nesou rovněž stopy baroka či italských skladatelů, hlavně Vivaldiho nebo Corelliho, což spolu s jejich torzovitostí a víceznačností poskytuje Hromkovi " vítanou záminku domýšlet a v introdukcích, mezihrách a protihlasech vymýšlet hudbu v několika stylových rovinách, které mám rád".
Krom tohoto základního repertoáru nám zahrál Hromek několik svých skladeb a také Jaroslav Novák se představil jako autor svou Introdukcí a Allegrem.
Oba interpreti se rozloučili skladbou, kterou napsal Turlogh O'Carolan údajně na smrtelném loži. Zahrál ji a zemřel.
Bylo to symbolické, neboť čajovna, která nám zprostředkovala tak blízké setkání s líbeznou a nadčasovou hudbou, tímto koncertem končí a patrně zaniká. Škoda.

Historie nábytku - postel 2.
(Dějiny pohodlí IX.)
Jak nastupovala nová a nová století, docházelo pomalu a po malinkých krůčcích i k demokratizaci společnosti. Tak se také postel stala částečně dostupnou všem. Samozřejmě tvrdé prkno postele sluhy se dalo jen stěží srovnávat s vyřezávanými koráby snů jeho pána.V závěru baroka a v rokoku (18. stol.) dochází k diferenciaci nábytku, ve kterém udával tón dvůr francouzských králů.
Století 19. přineslo nový pohled na ložnice a tedy i na postele. Ty se staly součástí ložnicových souprav. Nebyly to tedy již osamocené kusy nábytku, ale patřily k nočním stolkům, prádelníkům a šatním skříním. Zatím největší experimenty přinesl na počátku 20. století funkcionalismus. Objevují se trubkovité postele s vloženou pérovou matrací, víceúčelová lehátka. A pak dokonce tradiční postel, výjimkou jsou manželská dvoulůžka, ustupuje před lehátkem či válendou, vestavěnou do sektorového zařízení ložnice.V posledních deseti letech si však postel vybojovala opět své významné postavení. Zkoumá se biologická a psychická pohoda spánku a odpočinku, výška i situování lehací plochy a její složení z hlediska materiálu. Vracejí se přírodní materiály a jednoduché tvary. Postele se oprošťují, aby obohatily náš spánek.

29. 6.

Hřebíček na České Kanadě
Několik pořádkumilovných Řevů se poslední dobou obrátilo na Táňu s podivem, že z penzionu Hřebíček, kam se o prázdninách chystáme, nepřišel dosud požadavek na zálohu a tudíž zda s námi vůbec počítají?
Počítají a těší se na nás. Pan majitel, který loni po jednom našem veselém večeru prohlásil, že již pochopil, proč se jmenujeme Řev, nyní Táně sdělil, že si nás dovolili zařadit mezi své štamgasty a od těch prý zálohu nepožadují.

Cyklobusy - Šumava
V Jižních Čechách funguje rozsáhlý systém cyklobusů, který již druhým rokem pod názvem Cyklotrans provozuje dopravce ČSAD Jihotrans. Pět barevně odlišených linek pokrývá oblast Jihočeského kraje od Šumavy přes Lipensko, Novohradské hory až po Třeboňsko. Všechny linky ráno vyjíždějí z Českých Budějovic a večer se po projetí celé trasy zase do Budějovic vracejí. Ve Volarech, Kaplici a na Kvildě jsou přestupní stanice, kde na sebe jednotlivé linky čekají a zajišťují vzájemný přestup. Systém je v provozu za každého počasí, od června do září o víkendech a svátcích, během letních prázdnin s linkami i ve středu a v pátek. Jízdní kola jsou přepravována za 5 Kč na speciálním vleku za autobusem, osoby se přepravují podle ceníku ČSAD.
Přímo v národním parku Šumava se návštěvníci přepravují pomocí dopravního systému „NP bus“. Jen jedna jeho linka, jezdící od června do konce září, je ale uzpůsobena na přepravu jízdních kol. Dopravcem na této lince je ČSAD Autobusy Plzeň a 80 km dlouhá trasa vede z Lenory přes Kaplici, Borovou Ladu, Kvildu, Modravu, Prášily, Železnou Rudu až na Špičák. Na Kvildě se dá přestoupit na již zmíněný jihočeský dopravní systém Cyklotrans, na západní straně Šumavy je do Železné Rudy a na Špičák spojení vlakem z Prahy, Plzně či Klatov.
(převzato z TrekNet)

Historie nábytku - postel 1.
(Dějiny pohodlí IX.)
První postelí, kterou si člověk na své dlouhé cestě vývojem našel, byla přirozená terénní vlna. To znamená, že sny se mu zdály v brázdě či dolíku na louce, díře ve skále. Časem i v uměle vyrobené prohlubni v primitivní chýši. A protože střed příbytků a jeskyní patřil ohni, tehdy téměř mytickému, nacházela se lůžka podél zdí. To byl jakýsi pravzor vestavěné postele s primitivními lůžkovinami větvemi, listy, trávou, kožešinami... Staří Egypťané už znali dokonce lůžko mobilní. To se psalo druhé tisíciletí před Kristem.
Postel, lehátko či lůžko však nesloužily jen k odpočinku nebo spánku. Staří Řekové a Římané při jídle a zábavě polehávali na denních lehátkách.
Samostatné postele se objevují v období gotiky a byly velkou vzácností, mnohdy v jedné posteli spala celá rodina. Spáči této doby byli vlastně schováni za vysokými vyřezávanými čely nebo usínali chráněni baldachýnovými nebesy. Služebnictvu a společensky níže postaveným osobám sloužily ve středověku lavice, často umístěné podél stěn kuchyně nebo čeledníku.
(pokračování)

28. 6.

Pozor! Cinda již ve středu!
Po konzultaci s panem nájemcem Námořnické hospody na Cindě byl termín příštího spolkového setkání přesunut z pátku na středu.
Konečný termín našeho červnového seřvání je tedy STŘEDA 30.6. od 18hod

Plán akcí na rok 2005
Táňa zveřejnila beta verzi plánu řevských akcí na rok 2005. Návrh obsahuje místa tradiční (U Frühaufů, Möhwaldova bouda) jakož i ta, kde jsme již dlouho nebyli a kam by se mnoho Řevů chtělo znovu podívat (Rybník). Důležité jsou ovšem tři novinky, které zaplňují bílá místa na mapě krajů Řevem navštívených: Ardšpach na severovýchodě, konec Královského hvozdu u Nýrska s pustinami Všerubského průsmyku na jihozápadě a pozoruhodný Vranov nad Dyjí, kde najdeme vše, co se nám líbí: koupání, romantická údolí Dyje, lesy, vinice i historické památky, jak u nás tak v Rakousku.
K novým cílům se samozřejmě podrobněji vrátíme.

14. - 16. 1. Šumava, U Frühaufů
16. 4. tanec na Cindě (zahájení sezóny)
29.4. - 1.5. Krkonoše, Möhwaldova bouda (Čarodějnice, mimozemšťani)
20. - 22. 5. Ardšpach
17. - 19. 6. Šumava, Nýrsko
13. - 30. 7. Vranov nad Dyjí
23. - 27. 9. Český les, Rybník
02. - 04. 12. Krkonoše, Barborka (Mikuláš)

Romeo a Julie na Pražském hradě
Premiérou nesmrtelného příběhu lásky Romeo a Julie v režii Martina Huby začal na Pražském hradě osmý ročník Letních shakespearovských slavností. Inscenace Romeo a Julie se bude v Praze hrát do 24. července, poté bude uvedena v Bratislavě, Brně a do Prahy se vrátí od 27. srpna do 12. září. A to je období, ve kterém bychom mohli toto představení jako spolek navštívit. Rozmýšlejte. Za krátko se vás Táňa zeptá!

Apropó, když už jsem u toho Shakespeara. Spor o to, zda napsal slavná dramata neutichá. Literární historici už z autorství stihli podezírat například filozofa Francise Bacona, dramatika Christophera Marlowa, a dokonce i královnu Alžbětu I. Ve dvacátém století začala sílit myšlenka, že slavná dramata sepsal šlechtic Edward de Vere.
Nejnovější teorie hlásá, že "pravý" Shakespeare byla žena - talentovaná básnířka Mary Sidneyová. Tuto Shakespearovu vrstevnici, která ve svém domě hostila nejlepší básníky své doby, považovala alžbětinská Anglie za jednu z nejchytřejších žen v zemi. Dostalo se jí dobrého vzdělání, ovládala cizí jazyky a měla k dispozici rozsáhlou knihovnu.
Autorství Sidneyové by vyřešilo několik záhad kolem Shakespearova díla. Kupříkladu otázku, proč William psal milostné sonety mladšímu muži - Sidneyová udržovala poměr s mladým milencem. Vysvětlilo by to i Shakespearovu přezdívku "labuť avonská". Sidneyová totiž vlastnila dva statky na řece Avonu a labuť byla její erbovní zvíře.

26. 6.

25. 6.

Stromovka jubilejní
Dvě stě let od zpřístupnění Stromovky Pražanům oslaví dnes tento jeden z nejznámějších pražských parků.
Bývalá královská lovecká obora byla založena v roce 1268 za vlády Přemysla Otakara II. na území osady Ovenec. První písemná zmínka o oboře je z roku 1319, kdy zde král Jan Lucemburský dal postavit tribunu pro zamýšlené rytířské turnaje.
Za Rudolfa II. byl pozemek rozšířen na plochu téměř 20 hektarů a pro jeho napájení byla vybudována Belvedérská štola. Za tohoto panovníka byla obora rozšířena, zřízena bažantnice, obohacen i sortiment zvěře. Mimo běžné lovecké druhy byly zde chováni daňci, buvoli, asijské kozy, atd.
Obora byla několikrát zničena při válkách o ovládnutí Prahy: války husitské, třicetiletá válka, války o dědictví rakouské. Byly zde ležením vojska pruská, francouzská, saská, bavorská.
Koncem 18. století ztratil vídeňský dvůr o toto území zájem. Rybník byl vypuštěn, obora byla z větší části přeměněna v pole, štola byla zcela ucpaná.
Obliba obory se obnovila vlivem Karla Rudolfa Chotka v roce 1804, když byla dána k dispozici Pražanům jako tzv. libosad. Byly zde zřízeny různé vodopády, vodotrysky a obnoveny vodní plochy. Voda pro ně byla získána z opravené a funkční Rudolfovy štoly.
(...více)

Historie nábytku (úvod)
(Dějiny pohodlí IX.)
Kromě šlechtických paláců a salonů bohatých měšťanů by nám dnes domy ze 16. století připadaly prázdné. Prakticky v nich nebyl žádný nábytek. Marně bychom hledali třeba skříně. Méně zámožní ukládali prádlo a svršky do košů nebo ještě v devatenáctém století do truhel, které sloužily zároveň k sezení. Klasické židle a stoly se začaly používat až v osmnáctém století. Do té doby se sedělo na lavicích nebo na truhlách a ti chudší na podlaze. Spalo se většinou na slamnících na zemi. Postel byla považována za luxus, který musel být vystavován na odiv třeba tím, že se v posteli přijímaly návštěvy.

24. 6.

Na Cindu jako do Ria
Zdá se, milí Řevové, že se naše Cinda pomalu stává tím, co si již dlouho zasluhuje, totiž místem romantické zábavy.
V sobotu (26.6.) od 20 hodin se na ní bude tančit, hrát a zpívat až do rána - to vše v rámci Pražského karnevalu.
Den plný zábavy, hudby a tance zahájí už v poledne na pěší zóně Anděl tvůrčí dílny. Zájemci se v nich mohou naučit tancovat salsu, žonglovat, chodit na chůdách či hrát na bubny.
Pestrobarevný průvod alegorických vozů s tanečníky se vydá v 15:00 z náměstí 14. října smíchovskými ulicemi na ostrov Císařská louka.
Na ostrově se mohou lidé bavit až do ranních hodin. Připraveny jsou pro ně koncerty hudebních skupin, vystoupení tanečníků a ohňostroj na vodě. Karneval má propojit mnohé umělecké žánry - divadlo, hudbu, výtvarné umění a tanec. Návštěvníci se mohou těšit na pestrou směs. Krásné ženy samozřejmě nebudou chybět.
Na ostrově bude také vyhlášena nejlepší taneční skupina, nejzajímavější maska a nejoriginálnější alegorický vůz. Do soutěže se může zapojit každý. Hlavním tématem karnevalu jsou přírodní světy.
(...více)

Historie spodního prádla 4.
(Dějiny pohodlí VIII.)
Podprsenku vymyslela v roce 1914 Američanka Mary Phelps Jacob, když se chystala na ples. Korzet jí vadil při tanci a tak se svou služebnou vyrobila první podprsenku ze dvou kapesníků a stuh. Svůj nápad prodala za 15 tisíc dolarů jedné firmě, která začala podprsenky vyrábět sériově.
Korsety pak po první světové válce mizí z dámské módy úplně. Prádlo plátěné je nahrazováno pohodlnějšími materiály. Také se přechází k vhodnějším tvarům. Poválečná funkcionalistická móda zredukovala prádlo na minimum. Po roce 1925 získává už dnešní podobu.

23. 6.

Svatojánská noc
Nezapomeňte na dnešní noc, která předchází zítřejšímu svátku svatého Jana Křtitele, nezapomeňte na noc svatojánskou!
Té noci voda a oheň nabývají neobyčejné moci, v bylinách se probouzí zázračná síla, a také nadpřirozené bytosti provozují s neomezenou volností svou kouzelnou moc. Ten, kdo touží po neviditelnosti, musí v tuto noc nasbírat semínka kapradí, aniž se jich dotkne, a může se stát neviditelným. Semínko zlatého kapradí přivolává lásku a chrání ji navždy. Zlaté kapradí, utržené za úplňku tou pravou osobou, zajišťuje také neomylně cestu k pokladům. Svatojánská noc je jako magický sen.
Svatojánská noc je nejkratší nocí v roce. Soumrak na svatého Jana trvá při bezoblačném počasí přibližně ještě 45 minut po západu a stejnou dobu před východem slunce. Tím se svatojánská noc zkracuje celkem o 1,5 tedy na pouhé 6.5 hodiny. Od 23. června se ale noci začnou prodlužovat a proto se věřilo se, že také zlé síly získávají opět svou moc.
V životě našich předků hrálo právě toto období velmi významnou úlohu. Dodnes se můžeme setkat s takovými obraty, jako jsou svatojánské bouřky či svatojánské povodně, dodnes si můžeme koupit svatojánské byliny nebo svatojánské masti. Tehdy, za těch starých časů, se věřilo, že některé byliny ztrácejí právě po svátku sv. Jana Křtitele svou sílu a proto jejich sběr právě nyní vrcholil. Mezi zvlášť významné svatojánské byliny patřil např. bez černý. Lidé natolik věřili v jeho léčivé účinky, že dokonce během svatojánského času uléhali pod jeho keře, neboť věřili, že „kdo se vyspí pod bezinkou, zbaví se sedmera nemocí“ (jak praví jedno přísloví). Současného vědou odkojeného člověka samozřejmě nic podobného ani ve snu nenapadne a nad hloupým jednáním neznalých předků se musí jen pousmát. Kupodivu to však byla právě věda, která prokázala, že mimo jiné právě v bezu se nachází látky se značně antibakteriálními účinky a že tyto látky jsou z rostliny uvolňovány i do okolí.

Historie spodního prádla 3.
(Dějiny pohodlí VIII.)
Až do 19. století nenosily ženy pod sukněmi nebo šaty většinou nic.Spodní kalhotky začala jako jedna z prvních žen nosit v 16. století Kateřina Medicejská. Od roku 1730 se tento kus prádla natrvalo usadil v šatníku aristokratek. Nicméně je do konce 18. století ho v Paříži nosila pouhá 3,5 % urozených dam a zhruba jedno procento služebných. Jinde byly považovány za součást oděvu vhodnou spíše pro prostitutky nebo herečky. Ženy z ostatních společenských vrstev začaly kalhotky nosit až v druhé polovině 19. století.
Muži ale spodky nosili. Byl to vynález Keltů a Germánů už ze šestého století. Existovaly spodky dlouhé a krátké, široké nebo úzké a nelišily se od kalhot. Ve 14. století bylo dokonce pánské spodní prádlo spíše svrchním oděvem. Nosili se dlouhé spodky s pásem, který zakrýval genitálie.
(pokračování)

22. 6.

Luční bouda zachráněna?
Luční bouda se v neděli opět otevřela veřejnosti.
Luční bouda je nejstarší chatou v hřebenové části Krkonoš a patří i k nejstarším horským boudám ve střední Evropě. Podle nalezeného kamene s letopočtem byla založena v roce 1623. Pověst spojuje její vznik se dvěma bratry-šlechtici, mezi nimiž došlo ke sporu. Slabší z nich musel v obavě o život utéct, dovlekl se až na hřeben hor a tam si postavil malý přístřešek z větví. Sourozenci se nakonec smířili a v místech, kde zakopali válečnou sekeru, prý postavili boudu jako úkryt pro poutníky. Luční bouda v průběhu staletí několikrát vyhořela, vždy však byla znovu obnovena.
Naposledy vyhořela roku 1938 a následně byla byla přestavěna jako kasárna. Proto ten její netradiční vzhled, který se dochoval do dnešní doby. (...více)
Po roce 1990 došlo k privatizaci, postupně se na Luční boudě vystřídalo několik majitelů a objekt chátral. Údajně byl totiž velký problém tak velikou horskou boudu uživit. Záměrně píšu údajně, neboť například o loňském Silvestru, ačkoli byla Luční bouda uzavřena celou zimu, tam přesto přespalo 400 lidí, všelijak poskládaných v lyžárně, která jediná byla otevřená.
Nynější vlastník pražská firma AEZZ (v konkurzu zaplatila za Luční boudu deset milionů korun) má velké plány. Hodlá snížit počet lůžek asi o třetinu, staví čistírnu odpadních vod, vyčistila prostory restaurace, zmodernizovala kuchyň, zprovoznila nekuřáckou klubovnu. Opravena je recepce. Dále bude připraveno šest pokojů se sociálním zařízením a také pět pokojů pro turisty, kteří se spokojí se sprchou a toaletou na chodbách.
A tak máme od neděle po dvou letech příležitost najíst se v nejvýše položené české restauraci. Ve výšce 1400 metrů si můžeme vychutnat například borůvkový koláč, ale také místní specialitu, obří rohlíky.
Přejme novým majitelům úspěch!

Cyklobusy
V klasických linkových autobusech se kola přepravovat nesmí. V poslední době se však rozhojnil počet sezónních cyklobusů a tak se dá z měst v podhůří rychle a pohodlně dostat přímo do horských oblastí nebo k cyklostezkám i bez auta.
Nejbližší takový cyklobus nás může zavézti z železniční stanice v Dobřichovicích do Brd. Upravený cyklobus s kapacitou 25 kol jezdí o sobotách, nedělích a svátcích od dubna do začátku října. Celou trasu z Dobřichovic přes Mníšek pod Brdy do Kytína zvládne za den celkem čtyřikrát. Na lince platí tarif PID, za přepravu kola se platí 12 Kč. Cyklisté, kteří do Dobřichovic přijedou vlakem, mají přepravu kola v cyklobusu zdarma.

Historie spodního prádla 2.
(Dějiny pohodlí VIII.)
V 16. a 17. století činili z košile okázalou a luxusní součást oblečení. Manžety a límce jsou velmi zdobné. Galantní století Ludvíka XIV. rozšiřuje rejstřík prádla o celou řadu nových druhů. Ženy objevují kouzlo spodniček, korsetů a živůtků. Zdobí je krajkami a stužkami. Doba rokoka - vzniká i oblečení domácí - zvané negližé. Není však o nic pohodlnější, protože se obléká přes spodničky a korset. Jen se k němu přidává obrovský nabíraný čepec.
Doba francouzské revoluce odstranila dočasně celou složitou konstrukci prádla, podpor, vycpávek a výztuh. Pod průsvitný košilový oděv přikazovala pouze tělový trikot. Nedeformoval se hrudník a pas. Mělo to však nevýhodu - evropské podnebí nebylo pro tak lehké oblečení vhodné a tak mnohá dívka nebo mladá žena zemřela na tzv. rychlé souchotiny, což byl vlastně zápal plic způsobený prochladnutím na kost.
Toto krátké období vystřídala opět hradba co nejmohutnějšího spodního prádla, se spodničkami, korsety a živůtky. V této době se také objevuje koupací oděv velmi podobný spodnímu prádlu.
(pokračování)

21. 6.

O Devíti skalách, Kadovánku a májovém sněhu
Ještě naposled se vracím k poslední cestě našeho spolku na Vrchovinu.
Již dříve jsem popsal, jak slavně jsme dobyli nejznámější z pramenů Svratky, jejíchž vod Václav st. ochutnal a označil je za osvěžující.
Další náš cíl byl, jak jinak, než romantický útvar zvaný Devět skal (836 m), kde jsme si vychutnali oběd i krásné výhledy snad až k Železným horám a kde zapsáni jsme i ve vrcholové knize.
Pak šlapali jsme nahoru a dolů podle skal, až vstoupili jsme na nebeské pastviny kolem Samotína, jehož obytná stavení (mnohá ještě roubená) obklopují přepestře rozkvétající louky, odedávna rozčleněné mezemi a kamenicemi, na kterých rostou jeřáby, lísky a šípkové růže. Je to téměř zapomenutý kout panenské přírody, která sem vábila mnoho malířů, stejně jako bývalá hospoda pana Tlustoše s vyhlášeným Samotínským vánkem, blahé paměti.
Avšak "Král jest mrtev, ať žije král!", a jednu raritu nahradila druhá. Kadovská hospoda nás přijala srdečně a nabídla nám nejen místní sladkohořký bylinný likér Kadovánek, ale posléze i ztracený zde mobil unavené již Michalky.
A pak znovu na nohy a svižným krokem vyrážíme do zářivého podvečera kolem Josefského dvora a bažinami u Medlovského rybníka domů k Sykovci a na večeři, jíž stihli jsme jen taktak.
Ráno chumelilo. Padaly veliké sedlácké vločky a sněžení konce nemělo. Po snídani jsme se proto rozhodli opustit myšlenku cyklistické vyjížďky (Václav se s ní loučil velmi bolestně). Jako alternativa zvolen byl nedaleký hrad Pernštejn. Na hradě vládl středověk a nedělí počasí velmi proměnlivé.
Tak. Celé toto povídání si nyní můžete zopakovat pomocí fotoseriálu, který naleznete ZDE nebo jako obvykle.
Jarda

Léto je tady !
Léto začalo dnes ráno ve 02:57 minut středoevropského letního času. Severní polokoule Země se v ten okamžik přiklonila nejvíce ke Slunci a nastal slunovrat. Prakticky to znamená, že dnes máme nejdelší den v roce a naopak nejkratší noc.
Okamžik, kdy nastává slunovrat, není pokaždé stejný. Mění se proto, že kalendářní rok má 365 dní a je-li přestupný, trvá 366 dní, zatímco Země oběhne kolem Slunce za 365 dní pět hodin a 49 minut. Proto se i okamžik letního slunovratu opožďuje každý následující rok o oněch přebývajících pět hodin 49 minut. Zařazením přestupného roku se "předběhne" o 18 hodin 11 minut. Může se přitom o den změnit i jeho datum.
Současný řehořský neboli gregoriánský kalendář pracuje se čtyřsetletými cykly. Nový cyklus začal v roce 2000. Na jeho začátku vznikají největší rozdíly. Proto ve 21. století připadne letní slunovrat dvaašedesátkrát na 21. června a osmatřicetkrát na 20. června, bude-li se udávat ve středoevropském letním čase. Na 20. června připadne letní slunovrat v roce 2020, což bude poprvé od roku 1796.

Historie spodního prádla 1.
(Dějiny pohodlí VIII.)
Prádlo zůstávalo po staletí v plenkách a opravdu účelné a pohodlné prádlo patří k nejmladším vynálezům v dějinách.
Dlouho vlastně žádné prádlo neexistovalo - chiton nebo tunika byly vlastně košilí a šatem v jednom. V nejlepším případě se oblékaly dvě před sebe. Spodní z nich je pak možné označit jako prádlo. Jedinou součástí oděvu, která dokonce rafinovaně vylepšovala postavu, byl v době starověku pás z měkké látky nebo z jemné kůže, který se otáčel pod ňadry a sloužil jako první, velmi jednoduchá podprsenka.
Teprve velmi pomalu, během středověku, se setkáváme s označením košile. Zdá se, že byla dlouho předmětem luxusním, nikdo jich neměl v šatníku mnoho. Dokonce je zde domněnka, že původní košile nebyly bílé, ale barevné, nejčastěji modré. Dokládají to české kroniky: "Čeští a moravští páni byli (v bitvě u Vyšehradu) zbiti a všeho odění a růcha až na modré košile obnaženi."
Košile se jako denní oblečení prosazuje velmi pomalu a těžce. V průběhu 16. století vzniká i košile noční, která se od denní liší jen délkou a šířkou. Do té doby zimomřiví Čechové spávali prý ve vyřazených kožiších.
(pokračování)

18. 6.

Broumovsko
O tomto víkendu se chystáme s Táňou na průzkumnou cestu broumovskem, které zatím zůstává bílým místem na mapě krajin našim spolkem navštívených, což, doufáme, příští rok napravíme, neboť se jedná o kout utěšený, kam lákají nejen přírodní podivuhodnosti jako jsou Adršpašské, Teplické či Jiráskovy skály, Broumovské stěny, Ostaš, Javoří hory u nás nebo slavné Stolové hory (Góry Stolowe) hned za hranicemi v Polsku, ale také četné architektonické barokní skvosty.
Kromě broumovského kláštera a množství drobných sakrálních památek v krajině (křížky, plastiky, sošky, křížové cesty ) mám na mysli především jedinečný soubor (tzv. broumovská skupina) osmi vesnických kostelů postavených v letech 1690 - 1743 Kryšrofem Dienzenhoferem ( Vernéřovice, Ruprechtice , Otovice) a jeho synem Kiliánem Ignácem (Heřmánkovice, Vižňov, Šonov, Božanov a Bezděkov).

Devět bran
Slavnostním koncertem se zítra ve Valdštejnské zahradě otevírá mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury Devět bran svůj V. ročník, který stejně jako v předešlých letech představuje návštěvníkům široké spektrum hudebních žánrů, filmových projekcí a přednášek. Festival, který připomíná a obnovuje tradici soužití české, židovské a německé kultury v Praze v letošním roce premiérově uvádí i divadelní část.
Všechny festivalové akce jsou veřejnosti přístupné zdarma. Koncerty probíhají denně ve Valdštejnské zahradě, filmová produkce a přednášky jsou připraveny v Bio Ilusion a o divadelní část se dělí scéna Divadla v Dlouhé a klub Roxy.
Podrobný program akcí je i na internetové adrese www.9bran.cz

Historie koupelny
(Dějiny pohodlí VII.)
Po Římanech, kteří budovali velkolepé veřejné lázně (ti nejbohatší měli dokonce i své soukromé), přišla doba temna pro osobní hygienu. S výjimkou oblastí pod arabským vlivem se lidé ve středověké Evropě nekoupali. Každá domácnost sice měla vědra a kádě na mytí, ale příliš často se nepoužívaly. Dokonce ještě v roce 1750 byla koupelna v pouhých šesti procentech pařížských paláců. Panoval názor, že koupání je nezdravé. Lidé věřili, že teplá voda rozšiřuje póry, kterými pak do těla mohou snáze pronikat choroboplodné zárodky. Až koncem osmnáctého století začali lékaři lidem doporučovat, aby si každý den myli obličej, krk a ruce. Francouzi vymysleli vanu s odtokem, kterou si v roce 1790 odvezl do USA Benjamin Franklin, jenž byl americkým vyslancem ve Francii. Uběhlo ale ještě hodně času, než se z koupání stal každodenní zvyk. A tak když královna Viktorie nastupovala v roce 1837 na anglický trůn, nebyla v Buckinghamském paláci jediná koupelna. Ještě v sedmdesátých letech devatenáctého století byste koupelnu našli jen v několika málo domech. Vany s trubkami pro přívod teplé vody se začaly vyrábět v 80. letech devatenáctého století, kdy se začaly používat domácí kotle ohřívané teplem z kuchyňských kamen. V té době také začala sériová výroba litinových van.

17. 6.

Prameny Svratky
Během květnové výpravy do Žďárských vrchů stanul náš spolek u pramene další z českomoravských řek. Tentokrát jsme si vybrali Svratku, jejíž ústí do Dyje jsme navštívili o letošních Velikonocích.
Svratka pramení na úbočí Žákovy hory v oblasti zvané Bahna nebo Sražená voda. Nejznámějším z jejích pramenů je Stříbrná studánka, u níž byla prezidentem Ludvíkem Svobodou roku 1970 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy, kterýžto čin připomíná kamenný památník.
Tato na pohled nenápadná studánka inspirovala básníka Miloslava Bureše k napsání slavného Otvírání studánek, zhudebněného Bohuslavem Martinů.
Pobyt Řevu Přírody na tomto historickém místě (studánka je zakreslena již na mapě z roku 1741 a její název dokonce odráží úsilí žďárského kláštera o dolování stříbra ve 13.stol.) zvěčnila Táňa na několika snímcích, jimiž se můžete pokochat ZDE (též pak v levém sloupci).

Win32/Zafi.B
Tak se jmenuje virus, který se začal masivně šířit elektronickou poštou. V napadených PC zničí antivirovou ochranu, načež se sám rozesílá k dalším nešťastníkům.
Nu což, říkám si, takových už bylo! (Nedávno mě například dost potrápil Sasser.) Jenže primát této potvůrky tkví v tom, že komunikuje česky, což zatím žádný virus neudělal!
Virus vám přijde jako email, který je psaný ve většině případů česky. Tento virus rozeznává na základě přípony vaší emailové adresy jazyk a podle něj generuje text, který se vám v emailu objeví. Pokud vaše emailová schránka má příponu ".cz", tak virus logicky předpokládá, že se jedná o českou emailovou schránku a svůj průvodní text vygeneruje v českém jazyce.
Konkrétní podoba "české" mutace:
Předmět: Elektronicka pohlednice! Tělo: Ahoj!
Elektronicka pohlednice ze serveru http://www.seznam.cz
- Hanka
V případě, že si nejste jisti, jestli jste váš počítač nenakazili tímto virem, doporučuji malý prográmek od společnosti BitDefender. (zde)

Historie mýdla část 3.
(Dějiny pohodlí VI.)
Do Evropy se mýdlo dostalo spolu s Araby. Nejprve se rozšířilo do Španělska. Centry obchodu s mýdlem byly především Benátky, Marseille (odtud ono slavné "marseilleské mýdlo") a Janov. I přes neustálé zdokonalování výroby mýdla se středověká hygiena příliš neměnila.
Teprve v devatenáctém století se mýdlu dostalo zasloužené pozornosti (před tím bylo výsadou majetnějších). Dnešní mýdla jsou směsí vyšších mastných kyselin. Vyrábějí se z pryskyřice, nejrůznějších chemických přísad a barviv. Účinek mýdla spočívá zejména ve smáčecí i emulgační schopnosti. Odstraní i látky, které nerozpouští.

16. 6.

Muzsikás ve Švandově divadle
S maďarskou skupinou Muzsikas a její slavnou zpěvačkou Mártou Sebestyén ( patří jí jeden z osmi Oscarů za film Anglický pacient) jsme se včera vydali na fascinující pouť ve stopách Bély Bartóka a lidové hudby karpatské kotliny, kde se vzájemně ovlivňovaly kultury Slováků, Romů, Rumunů, Srbů, Židů, Němců a dalších národností.
Syrovost houslí, rytmus a nezvyklá melodika tryskaly toho večera jako pramen živé vody z časů, kdy jsme nepotřebovali konzervy popu a nehledali Superstar.

Historie mýdla část 2.
(Dějiny pohodlí VI.)
První záznamy o výrobě mýdla pocházejí z Babylónie přibližně z roku 2800 př. n. l. a víme, že bylo známo Féničanům kolem roku 600 př. n. l. V těchto případech se však mýdlo používalo pouze k čištění surovin potřebných k výrobě látek (např. vlny).
Mýdlo znali i Římané: Plinius Starší popisuje výrobu mýdla z kozího loje a dřevěného popela. Nicméně pro osobní hygienu Římané mýdlo nepoužívali, přestože lázně navštěvovali velmi často (pouze otroci jen jednou týdně). Nečistotu a pot odstraňovali tak, že se nechali natírat olejem, který vstřebal nečistoty. Olej pak seškrabali a šli do lázní.
Teprve když ve 2. stol. n. l. slavný římský lékař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem. Proslulí byli byzantští mydláři, kteří už v 7. stol. zásobovali celý svět. Drahocenné zboží nevypadalo moc vábně. Bylo vyráběno z olivového oleje, vápna (oxidu vápenatého) a louhu (hydroxidu draselného), který získávali z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, ne zrovna příjemně vonící, černé, hnědé nebo nazelenalé. Ale jeho dobré vlastnosti oceňovali králové i velmoži.
(pokračování příště)

15. 6.

Pohlednice z cest

Moc pozdravů
z dovolené na řeckém ostrově Thassos
posílají

Dlouháni a Kocouři

Ostrov Thassos
Nejsevernější z řeckých ostrovů Thassos leží naproti makedonskému pobřeží. Pro své věčně zelené lesy a bohatou přírodu bývá nazýván smaragdem Egejského moře. Od těchto lesů – Dasos – možná pochází i jeho jméno, ale mně se líbí jiné vysvětlení:
Žil byl kdysi sidónský král Agénór a ten měl čtvero synů a dceru jménem Európa. Európa byla velice krásná a tato krása předurčila její osud.
Když se jednou procházela se svými družkami po kvetoucí louce, objevil se před ní bílý býk se zlatými rohy, pokorně před ní poklekl a pohledem ji vyzval, aby si na něho sedla. Jakmile tak učinila, vyskočil a pádil k moři, do kterého se s ní vrhl a rychlostí delfína si to s ní namířil na západ. Před býkem se vynořil z mořský vůz, který řídil bůh všech moří Poseidón a rozrážel před nimi vlny. V dáli se objevila země, byl to ostrov Kréta. Teprve zde se Europa dozvěděla, že jejím únoscem byl sám Zeus, který se do ní zamiloval a změnil se v býka, aby se k ní mohl přiblížit, aniž by to zpozorovala jeho žárlivá manželka Héra.
Nešťastný Europin otec, král Agénór, přikázal svým synům, aby se vydali sestru hledat a bez ní se nevraceli zpět.
Bratři se rozešli do čtyř stran světa, a protože Europu nikde nenalezli, vybral si každý z nich nový domov: Kadmos po nesčetných dobrodružstvích založil Théby, Kilix se usadil v Kilikii, Foiníx zůstal v Africe a dal jméno Punům a konečně Thasos se vylodil na ostrově, který osídlil a těžil ve zdejších bohatých nalezištích zlato. Ostrovu pak zůstalo jeho jméno - Thassos.

Evropa, kde se vzala?
Co to je za otázku? Předchozí báje o Europé přece vysvětluje vše.
Nevysvětluje. Má se to trochu jinak:
Slovo Evropa vzniklo z akkadského ereb nebo irib, tj.západ, západní země, země kde zapadá slunce (slovo nalezeno již ve 2.stol.př.Kr.) v protikladu ke slovu asu, tj.východ, rozbřesk, východní země – Asie. (Někdy se oba světadíly označují souhrnným názvem Euroasie). Od Semitů převzali toto slovo Řekové.
Samotní Řekové však termínu Evropa používali sporadicky, Římané vůbec. Také středověk tento termín neznal, pouze obyvatelé dnešní Velké Británie rozlišovali územně mezi svými ostrovy a kontinentem (Evropou). Termín Evropa se objevuje teprve na mapách v 15. a 16.století vlivem objevných cest jako výraz pro vyjádření územního celku, ze kterého byly tyto cesty organizovány, jako kartografická pomůcka, bez politického významu.

14. 6.

Průzkumná cesta
O víkendu jsme se s Táňou vydali do řevsky ještě neprobádaných končin Královského hvozdu, tam, kde Šumava pozvolna ztrácí výšku a přechází ve zvlněné a pusté luční enklávy mezi Svatou Kateřinou a Všeruby, aby posléze strmě se vzepjala do vzdálených kopců Českého lesa.
Projeli jsme také na kole údolím Úhlavy, které se za Nýrskou nádrží zužuje a od Hamrů prudčeji stoupá směrem k Železné Rudě.
Vytipovali jsme dva penziony, kde by náš spolek mohl hlavu složit, neboť tento kraj Šumavy, jemuž vévodí výrazný vrchol Ostrého jako spojnice Čech i Bavorska, rozhodně stojí na naši návštěvu.
Jarda

Královský hvozd
Královský hvozd* - pod tímto názvem je již od roku 1273, kdy natrvalo tuto oblast připojil k Čechám král Přemysl Otakar II., označován územní pás podél jihozápadní hranice Čech od Svaté Kateřiny poblíž Nýrska až po Knížecí Pláně, který tvořil přirozenou, pralesem porostlou hranici zabraňující vpádu nepřátel do země. Od té doby byl hvozd dáván panovníkem do zástavy různým šlechtickým rodům. Pro potřeby obrany a územního spravování vznikla jakási správní centra - Královské rychty. Byly to Svatá Kateřina, Hamry, Hojsova Stráž, Zejbiš, Kochánov, Zhůří pod Javornou, Stodůlky a Stachy.
* Vně českých hranic byl nazýván Nortwald, zatímco české straně se přikládalo označení "silva bohemica" a asi od 14. století pak krátký název Hvozd, jak najdeme v Dalimilově veršované Kronice.

Historie mýdla část 1.
(Dějiny pohodlí VI.)
Do devatenáctého století lidé voňavé mýdlo neznali. K osobní hygieně sloužily pouze navlhčené hadříky a mnohdy ani to ne. Za jakési předchůdce mýdla se dá označit popel či dokonce moč. Prádlo se pralo tak, že se špína buďto vytloukala dřevěnými palicemi, nebo drhla pomocí kamenů v potoce.
Dokonce ani staří, vznešení Římané nevoněli čistotou. Ve starém Římě byly samozřejmostí nádoby na moč kolemjdoucích. Tu využívali majitelé prádelen. K mytí se však mýdlo začalo využívat až mnohem později, kdy se také stalo předmětem obchodu.
(pokračování příště)

11. 6.

Zprávy řevské
Stav Řevů k dnešnímu dni jest poněkud nepřehledný. Z hlediska cestovatelského se má asi takto:
Radim dlí v USA, kam před čtrnácti dny odletěl na tříměsíční (!) brigádu, Jitka, Zdeněk a Marek si již týden užívají řeckého tepla, dnes odjíždí Lenka s Kačkou do Chorvatska a Kája s Tomášem míří do staré dobré Anglie.
Na to , že ještě nezačaly prázdniny, bych tento (možná neúplný) výčet označil za velmi uspokojivý.

Fata Morgana
V Botanické zahradě hlavního města Prahy bude zítra v 10 hodin zahájen pravidelný provoz tropického skleníku s romantickým názvem Fata Morgana.
Moderní skleník elegantního tvaru mírné vlnovky je zapuštěn do skalnatého svahu jižní trójské stráně. Rostliny vysazené v přirozeném terénu působí podobně jako ve volné přírodě. Skleník je rozdělen do tří klimaticky odlišných částí. První představuje rostlinná společenstva polopouští se suchomilnou vegetací s vysokým podílem sukulentů. Druhá je věnována rostlinám nížinného deštného lesa a je v umístěno i sladkovodní jezírko.Ve vitrínách pod vyhlídkovou terasou žijí pralesní žabky rodu Dendrobates. Třetí, nejmenší, ale speciálně chlazená část přibližuje svět vysokých tropických hor. Návštěvník procházející skleníkem si vychutná rozmanitost exotické přírody několika kontinentů, aniž by opustil území Prahy.
Sukulentní skleník spojuje s druhou částí podzemní ražená štola, na kterou navazuje prosklená chodba dělící sladkovodní jezírko na vody Starého a Nového světa. V tropické a chlazené části skleníku je vysázeno ve volném substrátu mnoho druhů nížinných a vysokohorských druhů masožravých rostlin. Zastoupeny jsou například rody Nepenthes, Heliamphora, Darlingtonia, Utricularia, Pinguicula, Drosera a další. Botanická zahrada má v tuto chvíli jednu z nejrozsáhlejších sbírek masožravých rostlin rohu Nepenthes, která čítá na 73 druhů.
Zahájení provozu skleníku pro veřejnost doprovodí od 12. do 27. června výstava tropických motýlů volně poletujících mezi rostlinami. Chlazená část zůstane uzavřena.
(...více)

Historie kapesníku část 2.
(Dějiny pohodlí V.)
Mimořádný význam měl kapesník v renesanci. Stal se oblíbeným dárkem. Zhotovoval se z hedvábí a zdobil benátskou krajkou i vyšitým monogramem. Mohl být tak krásný a zdobený, že existovala pravidla, kdo si smí jaký pořídit. Tyto kapesníky nesloužily k utírání nosu, ale nosily se jen jako ozdoba v ruce. K praktické potřebě byly utěráky, utěráčky, rouchy a pásnice. V roce 1534 se v inventáři Erasma Rotterdamského našlo dokonce 53 kapesníků, z nichž jen 18 bylo bez ozdob... Předmětem obecnější potřeby se kapesník stal v 18. století. S rozšířením šňupavého tabáku přestával být převážně ozdobou a stal se praktickým doplňkem. Zároveň byl ukryt v kapse a odtud je také jeho pojmenování. Od měšťanů pronikl později až k venkovanům.
Spotřeba kapesníků stále stoupala a s ní i nároky na jeho vzorování. Byl zdoben ručním a později strojovým vyšíváním. Stal se důležitým textilním zbožím v tuzemsku i v zahraničí. Do vzorování pronikly dobové záliby a móda.
První český kapesník vznikl v okolí Jilemnice ve druhé polovině 19. století. Zhotovovali jej čeští tkalci na ručních stavech. Byl ze lněné příze nejprve celobílý, později zdobený a také barevný. Mnoho žen v Podkrkonoší bylo zaměstnáno jeho obrubováním a ažurováním. O rozvoj kapesníků se zasloužil Josef Gasner z Jilemnice, který je jako první exportoval.
konec

10. 6.

Svátky - Svátek Božího těla
správně Slavnost Těla a Krve Páně (Sanctissimi Corporis et Sanguinis Christi). Svátek katolické církve, jenž se koná ve čtvrtek po Nejsvětější Trojici na památku ustanovení svátosti oltářní, eucharistie, kterou podle evangelií ustanovil Ježíš Kristus při poslední večeři na Zelený čtvrtek.
První slavnost se konala v roce 1246 v Lutichu. Roku 1264 přikázal jí papež Urban IV. pro celou církev. Slavnost se koná slavnou mší a průvodem ke čtyřem oltářům, které by měly být obráceny na světové strany.
Naše babičky vzpomínají na krásné průvody "Božího Těla" i ve starší literatuře je těmto výjimečným událostem církevního roku věnována pozornost, protože to byla velká sláva pro celé město či obec a všichni se na ní těšili. Byla to také velká společenská událost. Snad nejhonosnější průvody byly za dob staré monarchie ve Vídni, kdy císař sám s obnaženou hlavou pěšky kráčel za monstrancí s Hostií pod baldachýnem a tím všem národům dával najevo, že nad ním je ještě někdo mocnější, komu i on, mocnář jednou bude skládat účty a že pokora v jeho poslání je zcela na místě. To je historie.
Dnes se stále konají slavné průvody v sousedním Bavorsku či v Rakousku. U nás byl po nástupu komunismu v 50. letech tento veřejný projev církve tvrdě omezován, nyní se však některé obce k tradici "Božího těla" pozvolna vrací.

Historie kapesníku část 1.
(Dějiny pohodlí V.)
Kapesník má opravdu bohatou historii. Ve starém Římě byl lněný šátek, tedy nikoli kapesník v dnešním smyslu, přepychovým doplňkem. Nazýval se sudarium. Otíral se jím pot a nosil se viditelně uložený v záhybech roucha nebo na ňadrech. Byl totiž znakem urozenosti. Později, když se zvýšila kultura stolování, dostal jméno mappaa a sloužil jako ubrousek či ubrus. Býval bohatě protkán zlatem nebo zdoben třásněmi. Tento přepych si mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší. V pozdní antice byl šátek znakem odlišnosti a důstojnosti. Nosil se v levé ruce nebo byl přehozen přes levé předloktí.
15. století již zná kapesníky jako doplněk ženského oděvu - šíří se z Itálie do Evropy. Svědčí o tom i italské pojmenování fazzoletto, česky facalít.
pokračování zítra

9. 6.

Menigokok
Před chvílí jsem zaslechl zprávu o dalším úmrtí na nákazu meningokokem, tentokrát na Moravě (předešlé případy byly hlášeny ze Severních Čech). Vzhledem k tomu, že se mě na toto onemocnění tázalo i několik pacientů, myslím, že bych měl podat něco informací i zvídavým Řevům.
Meningokokové onemocnění je bezesporu závažné. Probíhá ve formě zánětu mozkových blan (meningitidy) nebo jako celkové horečnaté onemocnění (sepse či toxický šok). Velmi často, v krátké době – během pouhých několika hodin – vzniká z plného zdraví závažný, život ohrožující klinický obraz.
Přenáší se vzdušnou cestou prostřednictvím kapének slin (při kašli či kýchání). Mezi další způsoby přenosu patří přímý kontakt s nakaženou osobou (např. líbání).
Je vyvoláno bakterií Neisseria meningitis, která se přirozeně vyskytuje v nose a krku asi u 5–10 % populace. Nejběžnější sérologické skupiny, které v České republice způsobují invazivní meningokokové onemocnění, jsou B a C.
V roce 2003 onemocnělo v Česku 101 pacientů s meningitidou, deset z nich zemřelo. V roce 2002 zaznamenali lékaři 122 případů meningokokové nákazy. Úmrtím skončilo 20 z nich.
Všechny smrtelné případy, o nichž se letos psalo v tisku, byly způsobeny meningokokem typu B, proti kterému ovšem neexistuje vakcína.
Onemocněním skupinou C je možné předcházet očkováním, které v organismu vyvolá tvorbu protilátek.
(...více)

Do Galerie zadarmo
Pokud bude zítra také takové vedro, jako má být dnes, můžeme využít dne volného vstupu a jít se ochladit do klimatizovaných sálů Národní galerie v Praze (otevřeno 10 -18 hod), čímž bychom si mimo jiné dokázali důležitost umění jako opory nikoli jen duševní.
Na zítřek připadá výročí narození francouzského malíře, grafika a kreslíře Gustava Courbeta (10.6.1819 - 31.12.1877).
(...více)

Historie záchodu (dodatky II.)
(Dějiny pohodlí IV.)
Jak vidět, záchod se ukázal být tématem velmi nosným. Již jsem chtěl přejít k jiným důležitostem, které nám zpříjemňují život, když tu vzpomněl jsem si na další nezbytnost, jíž nelze pominout, totiž na toaletní papír.
Kdo si ještě pamatuje nedostatek toaletního papíru, dlouhatánské fronty u drogérií jako jev předrevoluční, bude jistě blahořečit vynálezu Američana Josepha Cayettyho z r. 1857. Před vynálezem toaletního papíru se používaly zejména noviny. Sociální situace také rozhodovala o míře pohodlí či utrpení u výše míněné činnosti. Dříve bohatí používali vlnu či konopí*, zatímco chudí svěřovali svá pozadí trávě, písku, kamení či vodě podle místních zvyklostí. Ruský car si nechával svými podřízenými vyrábět toaletní papír se speciálním potiskem zbraní.
Když jsme zmínili místní zvyklosti, je nutno upozornit na současnou situaci v Indii, kde se místo toaletního papíru používá voda. Pokud se ocitnete v jižní Indii, dobře si pamatujte, že pravou rukou se jí a levá je využívána k sanitárním účelům. Situace je však zcela odlišná v mnoha částech severní Indie, kde toto pravidlo nebývá tak striktně dodržováno.
* Ve starém Římě se ke konečné očistě používaly ručníky vymývané v bylinkách nebo pod tekoucí vodou.

8. 6.

Srdce Ludvíka XVII.
Po více než 200 letech bude dnes do královské hrobky v bazilice Saint-Denis u Paříže uloženo srdce desetiletého krále, syna gilotinovaných Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty.
Po popravě krále (21. 1. 1793) odebrali komisaři vládnoucího Konventu v noci 3. 7. 1793 královně čekající na smrt (poprava 16. 10. 1793) jejího syna a svěřili ho do “péče” občana ševce Simona. Také on sice svůj život ukončil pod břitem gilotiny za thermidorského převratu roku 1794, avšak chlapec hrubé zacházení nepřežil a v nevyhovujících hygienickým podmínkách zemřel na tuberkulózu. Do mlhy revolučního běsnění zahalená smrt následníka trůnu zavdávala podněty k řadě spekulací. Na scéně se například objevil jistý Wilhelm Naundorf, který se až do své smrti v roce 1845 vydával za dědice francouzského trůnu.
(...více)

Historie záchodu (dodatky I.)
(Dějiny pohodlí IV.)
Zatímco v roce 1519 normandská vláda ve Francii vydala opatření, které ukládalo zřízení toalety a kanalizace v každé domácnosti, v Anglii prošel podobný zákon až r. 1848. Roku 1859 byla vyrobena toaleta zdobená zlatem pro královnu Viktorii. První oddělené záchodky se objevily v jedné pařížské restauraci u příležitosti taneční zábavy r. 1739. Zde poprvé byly použity obrázky panáčka a panenky.

7. 6.

Keltská kytara
Čajovna Měsíční kočka, je příjemný podnik v Zubatého ulici na Smíchově, kde mívají na programu nejen zajímavé pořady z oblasti duchovních nauk, ale také zde provozují koncerty hudby, která se tak často z rozhlasu či televize neline.
Rád bych vás upozornil na slavnou Keltskou kytaru (duo Michal Hromek a Jaroslav Novák), na kterou se již několik Řevů chystá ( úterý 29.6.). Pokud se chcete přidat, zamluvte si vstupenky na telefonu 257 323 884 (po 16.hod), nebo kontaktujte Táňu.

Přechod Venuše přes sluneční kotouč
Zítra dojde k velice vzácnému úkazu, který každý z nás může spatřit poprvé v životě. K poslednímu totiž došlo 6. prosince 1882, tedy před 121,5 roku. Jedná se bezpochyby o nejdůležitější astronomickou událost letošního roku.
Úkaz začne vnějším „dotykem“ Venuše se slunečním diskem v 7:20 na levém dolním okraji Slunce. Celý kotouček planety Venuše „vstoupí“ na sluneční kotouč v 7:39. Kotouček Venuše se bude pomalu posouvat přes Slunce – střed úkazu nastane v 10:22. Ve 13:04 začne Venuše „vystupovat“ ze slunečního disku. Úkaz definitivně skončí ve 13:23, kdy Venuše sluneční disk zcela „opustí“.
(...více)

Historie záchodu 4. část
(Dějiny pohodlí IV.)
Patent prvního skutečného splachovacího záchodu na světě (WC - Water Closet) přihlásil roku 1775 Alexander Cummings, anglický hodinář, který vymyslel posuvný uzávěr mezi mísou a odpadem. Do té doby, jak už jsme se na začátku zmínili, používala chudina obyčejné kýble, v lepším případě dřevěné latríny, a vznešení páni, hrabata a králové elegantní a bohatě zdobené nočníky (pro cestovní účely ukládané do kožených pouzder), zavírací stoličky potažené sametem nebo saténem a zdobené třásněmi, zlatými hřebíky a stužkami, cestovní latríny a tzv. bourdalou (dámské nočníky). Na nich plánovali vraždy (Richard III.) a byli také vražděni (skotský král James I., Král Edmund „Železný“).
První veřejné splachovací záchody byly otevřeny ve Fleet Street v Londýně roku 1852, ale byly jen pro pány. Pro dámy byly otevřeny později v Bedford Street. Byly dílem sira Samuela Petoa, stavebního podnikatele, který postavil mimo jiné i Nelsonův sloup na Trafalgar Square v Londýně, a sira Henryho Cola. Poplatek činil dvě pence „za použití základního vybavení“ a očekávalo se, že přinese zisk! Bohužel však v průběhu prvního roku navštívilo veřejné toalety jen 82 lidí, přestože se rozdalo 50 000 letáčků s vysvětlením, k čemu slouží. Navzdory tomuto nezdaru byly v roce 1855 otevřeny další veřejné toalety, jejichž majitelem byla tentokrát londýnská městská správa. Platila se tu jen jedna pence. Pánové však – pokud stáli – neplatili.
Na přelomu století byly inovace splachovacího záchodu téměř denní záležitostí. Mezi léty 1900 a 1932 obdržel patentní úřad Spojených států na 350 návrhů. Ale jen dva z těchto novátorů měli úspěch : Charles Neff a Robert Frame, jejichž splachovací záchod se stal později normou.
konec

4. 6.

Letní shakespearovské slavnosti 2004
Při posledním spolkovém divadle padl dotaz ohledně naší eventuální návštěvy shakespearovských slavností na Pražském. Hradě. Co nás tam vlastně čeká?
Letní shakespearovské slavnosti (25.6. -12.9.) se letos odehrají ve znamení premiéry Romea a Julie. Inscenaci s pozoruhodným hereckým obsazením režíruje Martin Huba, jehož nastudování slibuje roztančené, energické představení s baletními scénami a neokoukanými hlavními představiteli. Ty obklopí herecké hvězdy, které režisér často vytipoval z předchozí úspěšné spolupráce. V obsazení Romea a Julie tak figuruje například Emília Vášáryová, Bohumil Klepl, David Suchařípa, Jan Vlasák nebo Marek Vašut.
Obsazení ústředního mileneckého páru předcházel velký konkurz v Praze a Bratislavě, na které se přihlásilo přes dvě stě adeptů. Roli Julie nakonec získala Kateřina Čapková, devatenáctiletá studentka herectví pražské Státní konzervatoře. Alternovat ji bude Zuzana Vejvodová, známá z Divadla na Fidlovačce nebo divadelní verze muzikálu Rebelové.
Jako Romea uvidíme dvaadvacetiletého Jiřího Hájka: talentovaný mladík letos končí studium JAMU v Brně. Alternace Romea se zhostí Ladislav Hampl z Divadla na Vinohradech.
Zájem řevstva o toto představení musíme ještě zmapovat.

Historie záchodu 3. část
(Dějiny pohodlí IV.)
Pecunia non olet, tedy peníze nesmrdí, opáčil prý římský císař Vespasianus na výtku svého syna, že zdaňuje používání veřejných toalet ( r. 69. ). Staří Římané měli už před 2000 lety záchody s kanalizací (cloaca maxima) a jejich zbytky nalézáme nejen v Evropě (Pompeje, Ostia), ale i v Africe. Původně byly umístěné v rohu kuchyně, později ve vzdálenější části domu. Nejjednodušší typ měl pouze stupínky pro nohy, lépe vybavené záchody byly opatřeny dřevěným , kamenným, nebo cihlovým sedátkem.
Víme také o velkých honosných a luxusních latrínách, které byly obkládány mramorem a to dokonce barevným mramorem, což je v podstatě výraz sociální prestiže. Tyto honosné záchody jsou známy z archeologických vykopávek. Velmi dlouho bylo těžké rozpoznat, k čemu tyto místnosti sloužily, protože pro nás je to přeci jenom dost zvláštní představa, když uvidíte čtvercovou nebo apsidovou místnost, ve které máte čtyřicet otvorů a představit si římské dominy, jak tam zasedají a povídají si nebo dokonce diskutují na vážná témata, není asi pro našince úplně jednoduché. Římská společnost však nebyla prudérní, její příslušníci tolik neintimizovali činnosti spojené se sexem či vyměšováním, a tak se kamenné lavice, na nichž vysedávala často vybraná společnost, mnohdy stávaly důležitým fórem.
V postranních ulicích stály veřejné záchodky a pisoáry fungovaly i v průchodech domů. Na jejich stěny Římané malovali magické symboly, které je měly chránit před nákazou infekcí. Když nebyly latríny v dosahu, používal se nočník, o který se staral speciálně k tomu najatý sluha (Petronius popisuje typické luskání, kterým pán v případě potřeby sluhu s nádobou přivolával).
pokračování

3. 6.

Historie záchodu 2. část
(Dějiny pohodlí IV.)
Dříve než vymyslel Angličan John Harington záchod se splachováním na principu ventilu a dal jej roku 1597 nainstalovat v richmondském paláci královny Alžběty I., která si už delší dobu stěžovala na zápach nevyčištěných nočníků (stojí za zmínku, že Angličané na jeho počest říkají dodnes záchodové míse john), měl splachovací záchod za sebou již dlouhou minulost.
Prozatím nejstarší splachovací záchod byl nalezen ve vykopávkách knósského paláce na Krétě z období asi 3000 až 1500 let př.Kr. Kromě dřevěného sedátka byl vybaven nádržkou na vodu, která se přiváděla z cisteren na dešťovou vodu. Rovněž královská koupelna s freskovou výzdobou stěn a terakotovou vanou s basreliéfy vodních motivů s rákosím svědčí o poměrně slušné hygienické úrovni - alespoň na královském dvoře.
V Indii asi 62 km od města Ahmedabad v západní Indii se kolem r. 2500 př.Kr. používaly splachovací toalety s poklopy. Trůní typ klozetu, vytesaného z vápence, byl znám již ve starém Egyptě kolem r. 2100.
V Babylónii se záchod vyskytoval ve formě pozemního otvoru, v paláci Sargona Velikého bylo však nalezeno šest toalet s vysokým sedátkem. V řeckém Olynthu, metropoli zničené Filipem Makedonským v r. 432 př.Kr., byly domy vybaveny koupelnami a latrínami.
pokračování zítra

Krávy nám řeknou, jací jsme.
Ulice i parky historické Prahy zaplnily na několik letních měsíců stovky pasoucích se krav, jež avantgardně ztvárnili tuzemští známí i začínající umělci. Při závěrečné aukci v říjnu pak budou vybrané sochy draženy a takto získané finanční prostředky připadnou na dětské charitativní projekty.
Od června až do září zavítal tedy do Prahy světový kulturní projekt CowParade, který pochází z Curychu, kde se místní obchodníci v roce 1998 pokoušeli zvýšit turistický ruch. A úspěšně! Od té doby tento happening pod otevřeným nebem hostilo už 18 světových metropolí. Letos se Městem krav vedle Prahy stanou i Harrisburg v Pennsylvánii, anglický Manchester a švédský Stockholm.
Cow Parade Prague 2004 bude spojena s řadou doprovodných aktivit, které letošní léto v Praze naplní zážitky a zábavou!
(...více)

2. 6.

Prázdniny 2005
V pondělí jsem vám představil Vranov nad Dyjí, místo našeho možného prázdninové pobytu v posledním červencovém týdnu (23.7.-30.7.2005). Ve Vranově jsme vytipovali penzion, jehož služby, umístění i ceny nám připadly v tomto regionu nejlepší.
Penzion Kormorán je umístěn v poklidném až intimním prostředí při břehu řeky Dyje a vytváří uzavřený areál, velmi vkusně aranžovaný, s travnatými plochami v odpočinkové zóně. Je stranou jakékoliv dopravní frekvence a přitom vzdálen jen asi l km od centra Vranova n/D a 10 minut od hráze přehrady a 20 minut od pláže.
Ubytování nabízí v 1, 3 a 4 lůžkových pokojích, k jejichž výbavě patří sprchový kout a WC. Ve společenské místnosti je TV. Snídaně, bufet. Má vlastní parkoviště vozidel v areálu. Ceník

Historie záchodu 1. část
(Dějiny pohodlí IV.)
Při naší nedávné spolkové návštěvě hradu Pernštejna nám byl ukázán i středověký záchod zvaný prevét, který se obecně na hradech vykytuje v podobě arkýře neseného dvěma krakorci nad hradním příkopem nebo je také umísťován do výklenků ve zdech. Sedadlo mívá z kamenné plotny, odpad padal k patě zdi. Je možné se setkat například i s prevétem proplachovaným dešťovou vodou. Patrně nejstarší prevét v Čechách najdeme na hradě Přimda. Pochází z doby románské, z první poloviny 12. století. Je suchý, s dřevěnou klapnou na "šupně", proti spodnímu průvanu a postavený je z kamenných kvádrů. Je stále k použití.
Ve městech sloužily od 13. století pro ukládání nečistot z domácností odpadní jímky. Mohly být zakryty dřevěnou konstrukcí se stolicí nebo jen prknem, neobvyklý nebyl ani záchod společný pro několik domů. Na venkově byl záchod většinou doplňkem hnojiště, objevují se první - dnešnímu člověku stále povědomé - budky. Od 16. století se začínají používat přenosné stolice, například ve florentských palácích. Od 18. století, kdy vznikají toaletní pokoje, bývaly jejich součástí nebo byly umístěné v ložnicích. Přenosná stolice byla dřevěná konstrukce s vyjímatelnou porcelánovou mísou. Zvláštní pozornost byla hygieně věnována v klášterech. Příkladem je klášter v Plasích, kde se dokonce dochovalo barokní sociální zařízení z první poloviny 18.století, včetně pisoárů. Jednotlivé kobky byly odvětrané do komína a odpad sveden do slepého ramene řeky Střely. Vývoj záchodu ovšem nejzásadněji ovlivnil vynález splachovacího záchodu se sifonem, tedy zápachovou vodní uzavírkou.
pokračování zítra

Tanec Praha 2004
Dnes začíná XVI. ročník Mezinárodního festivalu soudobé taneční tvorby a pohybového divadla Tanec Praha. Zájemce čeká měsíční maratón úžasných představení, na nichž vystoupí taneční soubory ze 14 zemí od Evropy po Afriku. Na závěr je připraveno vystoupení, které se zcela jistě stane pro mnoho diváků událostí sezóny. Do nové Sazka Arény přijede proslulý izraelský soubor Batsheva Ensemble, aby českému publiku ukázal, proč sklízí úspěchy po celém světě. Jejich hostování na Tanci Praha 1999 vzbudilo obrovské nadšení a zapsalo se do dějin festivalu jako jedno z divácky nejúspěšnějších
(...více)

1. 6.

Řevský červen
V červnu nám již konečně začne léto (meteorologické dnes a astronomické 21. června). Zároveň je však pro tento měsíc tím nejtypičtějším projevem příchod a začátek letního evropského monzunu, zvaného lidově Medard, jehož první vlnu lze s poměrně vysokou pravděpodobností očekávat na konci první červnové dekády, nezřídka se objevuje v právě v den, kdy sv. Medard slaví svůj svátek, tj. 8. června.
8. června můžeme pozorovat i vzácný nebeský úkaz, který nikdo z dnes žijících lidí nemohl vidět: Venuše - sesterská planeta Země - projde při pohledu ze Země přes sluneční disk. Tento podivuhodný jev potrvá 6 hodin a bude viditelný z téměř celé Evropy, Afriky a Asie.
Z hlediska spolkového však bude červen nezvykle pustý. Slibované divadlo se nekoná, neboť Ypsilonka odjíždí na turné do Kanady, plánovaný výjezd do Kovářova na Lipně odpadá, protože všichni přihlášení Řevové postupně odřekli a Cinda je každý pátek plně obsazena, takže nejbližší spolkové setkání (seřvání) bude až 2. července tamtéž.
Nicméně ať tak či tak, nastává hlavní sezóna cestovatelů, ku které nás zve i úvodní gif tohoto měsíce. Ať se nám tedy červen vydaří!

Realita a fikce - Opravdu způsobuje kouření rakovinu plic?
Včera proběhl Den bez tabáku a ze sdělovacích prostředků se na nás hrnula statistická čísla dokládající vysokou úmrtnost kouřících na rakovinu. Ale jak to tak bývá, nemusí být vše takové, jak se nám tvrdí. Předložím vám nyní několik přinejmenším zarážejících skutečností, o kterých se nikde příliš nemluví:
1) V předkolumbovské Americe se tabák užíval po staletí s tím, že kouření doutníků a cigaret je nejen relaxační, ale kromě toho léčí kašel a další lehká onemocnění.
2) Navzdory tomu, že počátkem 20. století kouřil téměř každý druhý člověk, zůstal výskyt rakoviny plic na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni.
3) Připomeňme si, že aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí být nejprve prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Především musí být izolován podezřelý agens [zde tabákový kouř] a poté použit v důkladně kontrolovaných laboratorních experimentech k předvedení deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců. Přesto, že v rámci nejrůznějších vědeckých pokusů byly doslova desítky tisíc obzvlášť náchylných myší a krys vystaveny ekvivalentu 200 cigaret denně, a to až na několik let, nakonec se ani jednou u žádné z nich nepodařilo vyvolat rakovinu plic!
(...více)